Rafting a jeho počátky

Rafting je oblíbená outdoorová aktivita a extrémní sport zároveň. Za rafting je považováno sjíždění řek na gumových nafukovacích člunech, kde posádku tvoří zpravidla čtyři až osm účastníků. Díky technologickým konstrukcím raftu a jeho vysoké stabilitě dané profilem lodi se rafting stal dostupnější i pro širokou veřejnost při zdolávání stále obtížnějších vodních terénů s větším spádem a průtokem. Dnes je možné absolvovat raftový výlet bez vodáckých zkušeností, stačí mít v raftu vyškoleného vodáckého instruktora, být fit, umět plavat a mít touhu po dobrodružství!

Raft v českém překladu znamená vor, proto první počátky raftingu nalezneme u voroplavby. Vor tvoří konstrukce složená z dřevěných klád, kde svazování jednotlivých kusů sloužilo k  přepravě dřeva s využitím proudu řeky. Tato plavidla sloužila nejen k dopravě dřeva ale i dalších nákladů a osob. Vory tak jednoznačně patří k prvním dopravním prostředkům lidstva.

Raftig, jako volnočasová aktivita, se plně rozvinul po 2. světové válce a to díky Jimu Cassidy, který vyvinul první samovylévací raft. Mezi počátky Českého raftingu patří dlouhé expediční čluny tzv. matyldy na kterých čeští  sjížděli divoké zahraniční řeky, jako jsou Katuň, Čuja, Obichingou. Na rozvoji raftingu u nás se výrazně podíleli Petr Panenka, Stanislav Hájek a Robert Kazík, kteří díky své vášni rozšířili základnu raftařů.

V roce 1997 vzniká mezinárodní raftingová federace IRF se sídlem v Jihoafrické republice. O rok později se Svaz vodáků České Republiky (SvoČR) stává čelen IRF a ve stejném roce vzniká také Evropská raftingová asociace, ERA.